Egypt I.

22. května 2006 v 13:52 | kitiki |  Egypt
Jelikož pokaždé, když se rozepíši o dvoutýdenní dovolené v Egyptě, mi to mamka ve chvíli nepozornosti smaže, budu psát po částech.
Pochybuji, že by se nějaký egyptolog nebo zvídavý cestovatel (ka) vydal do Egypta válet se u azurově čisťounkého moře a jelikož jsme taková akční rodinka, v hotelu a na pláži jsme se příliš neohřáli (obrazně řečeno) a jezdili po výletech nebo se toulali Hurghádou.

Výlety:
  1. Káhira. Až na vstávání v 1:30 to byl vážně supr den. Po příjezdu do Káhiry (cca 8:30) jsme se vydali do Káhirského muzea. Prošli jsme rámem a obezřetnou ostrahou,zabavující foťáky a kamery a konečně jsme se octli v muzeu. Protože jsme jeli s místní cestovkou, vyklad byl v angličtině a zetímco mamčina angličtina a taťkova češ-gličtina se snažily, já se do průzkumu pustila sama.
    Po prohlídce jsme se vydali do papyrusové dílny s ojedinělou možností zakoupení suvenýrů a pak konečně k jejich veličenstvům.
    Ještě než jsme se dostali k pyramidám blíž, zašli jsme se podívat do hrobky lékaře a faraonova architekta. Zřejmě velice váženého dktora a architekta, protože byla samozřejmě obrovská čest být pohřbeni kousíček od hrobky svého pána.
Pyramidy :Pro někoho jen opravdu velká hromada šutráků. Pro jiné opravdu velký kus lidských dějin, geniality starověkých Egypťanů a jistému sklonu faraónů k monumentalismu. Kdo před pyramidami nikdy nestál, nemůže nikdy pochopit. Stejně jako já neumím pochopit, jaký je pocit stát před Velkou čínskou zdí nebo Římským Kolloseem. Ale zpět do Egypta. Ač mě pyramidy okouzlily a únava z probdělé noci jakoby ze mě spadla,nejsilnější dojem do mého srdce vtiskla obrovská socha s rysy faraona Rachefa-Sfinga. Další dokonalý příklad faraonské ješitnosti. Ale je nádherná. Nádherná, lidičky. Sálá z ní moc a autorita a člověk si před ní připadá jen jako vzduch. Jako nic. Přivírám oči a slastně vdechuji horký pouštní vzduch. Když je znova otevřu, scéna, která tu byla ještě před chvílí mizí a objevuje se podstatně zajímavější. Zmizelo železné lešení i stovky turistů a místo toho je zde spoustu kladek, dělníků a kamení. Zatím jen dvě pyramidy za rozestavěnou Sfingou se potáhly hladkým a lesklým povrchem a opodál ležící hlava monumentální sochy má stále ještě nos. "Tak pojď!" ruší mě z rozjímání mamčin hlas. Smutně se loučím s jejich veličenstvy i Otcem děsu a ještě smutněji sedím dalších osm hodin v autobuse. Tak třeba zase někdy nashledanou Káhiro.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Andy Andy | 23. května 2006 v 9:32 | Reagovat

Obelixi, vždyť jsi té Sfinze ulomil nos! Dáme ho pod Sfingu, tam ho nikdo hledat nebude :-). To jen na vysvětlenou, jak to s tím nosem tenkrát bylo. Doufám, že sis sjela na velbloudovi a koupila malou plastovou pozlacenou Sfingu, kvůlivá tomu se tam přeci jezdí :-).

2 Kitiki Kitiki | E-mail | 23. května 2006 v 13:57 | Reagovat

na velbloudovi jsem se samozřejmě svezla, ale sfingu jsme koupili jen v alabastrové dílně v Luxoru a zabavila mi ji sestřenice

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama