Pohled na Jeruzalém očima mladého teologa

27. září 2007 v 23:56 | kitiki |  Staré civilizace
Čas: 2:55 egyptského času
Datum: čtvrtek 20.9.2007
Místo: Hotel Hilton Corral Resort Nuweiba, pokoj 3208

"Kááájóóó...vstáávééj!!" tichý výkřik, který mě probudil z mého nejoblíbenějšího stavu...ze spánku.
"Samozřejmě." zamumlala jsem poslušně a převalila se na druhý bok.
"Za dvacet minut máme být na recepci." oznámila mi maminka o několik minut později.
Za necelou půlhodinku jsem se jakýmsi nedopatřením a v naprosto nebdělém stavu ocitla o několik desítek metrů dále, v nevelkém domku, který sloužil jako recepce a jídelna.
"Gud morning, rům thrí tů zero ejt, plís." zabreptala jsem rozespale na stejně odpočatého a aktivního Araba za přepážkou. Podal mi šest nekřesťansky velkých balíků a popřál mi Nice trip. Mile jsem se usmála a i s taškami v rukou jsem se vypotácela z budovy.
"Na." pravila jsem a všechno, co jsem měla, jsem vrazila do rukou tatínkovi. Cosi nesrozumitelného zamumlal a rukou, ve které třímal cigaretu ukázal k nedaleko zaparkovanému autobusu. Přikývla jsem a vlezla do tohoto dopravního prostředku.
"To si snad dělaj srandu." oznámila jsem, jakmile jsem spatřila igelitem obalené sedačky smrdící potem lidí, kteří na nich seděli před námi. Zamumlala jsem cosi, co zde nebudu prezentovat a značně znechucená jsem se pokusila najít si nějakou neoblemcanou. Přetáhla jsem si přes hlavu kapuci a v duchu politovala vlastní mikinu.Další dvě hodiny se nic nedělo, krom toho, že jsme se drncali směrem k Egyptsko-Izraelských hranicím. Vysvětlila jsem několika celníkům, že "ájm rili his dótr.", když mi nevěřili, že jsem dceruška svého tatínka. Potom jsem tři hodiny stála ve frontě a pak jsem se snažila přesvědčit mladou Židovku, že i když tvrdí opak, tatínek žádné zbraně neveze. Nakonec jsem se úspěšně dostala na izraelskou půdu a do izraelského autobusu (nepřítomné igelity zvedly mou náladu nad bod mrazu).
"Za dve hodiny budem u Mrtvaho mora, teraz mužete se vykúpat a za dvjacet minut se sejdeme zas tam." vysvětlila nám delegátka a já tiše zaúpěla: "Slovenku ne." Nicméně cesta k Mrtvamu mori proběhla v celku klidně. Zaparkovali jsme a vydali se vykoupat do jednoho z nejzajímavějších přírodních úkazů. Mrtvé moře. Obrovské slané jezero, jež tvoří z třiceti procent pevné látky a minerály. Znechuceně jsem vylezla z klimatizovaného autobusu do krásných pětačtyřiceti stupňů celsia venku a zamířila k vodě. Páchlo to...všude. Páchli lidi, páchla voda, páchl vzduch.
"Kájó? Ty nejdeš do vody?" ozvala se vedle mě má maminka. Nechápavě jsem na ni pohlédla...ona do toho chce vlézt? Dobře tedy...rozhlédla jsem se po něčem, kde by se dalo převlíct.
"Chceš podržet ručník?" zeptala se mamka a mám neblahý pocit, že jsem trochu pobledla. Nicméně o několik velice dlouhých minut později jsem byla převlečená a nacházela jsem se po kotníky v šestatřiceti stupňpvé vodě. No ve vodě...já bych to definovala spíše jako slanou, mastnou břečku, ale je to jen můj osobní a nesmělý názor. Každopádně jsem vlezla do Mrtvého moře a zjistila, že na dovolenou bych sem nikdy nejela. Nedalo se plavat. Dalo se ležet na vodě a cucat si palec od nohy, aniž by se člověk potopil, ael nedalo se plavat. Začínala jsem propadat trudomyslnosti. Začaly mě dost ošklivě pálit odřeniny na nohou a tak jsem ani moc nevnímala maminčiny nadšené výkřiky typu: "Já splývám!" A už chápu, proč je v Bibli, že Ježíš chodil po vodě...upřímně, v Mrtvém moři to není nic zvláštního...
Vylezla jsem z vody, zapadla pod sprchu. Sladká voda dělá zázraky. Přestala jsem se cítit, jakobych plavala v oleji a pokusila jsem se obléknout. Až na to, že veškeré mé oblečení bylo plné písku, to bylo moc príma. Asi o deset minut později jsem opět seděla v autobuse, cpala se hruškou a užívala si chladu. Tříhodinovou cestou do Jeruzaléma jsem strávila tak, že jsem se pokoušela pochopit, co slovenská delegátka povídá a zároveň, sama sebe udržet alespoň v trochu bdělém stavu.

Jeruzalém. Nejposvátnější místo Židů a Křesťanů, druhé nejposvátnější místo pro Muslimy. Celé město je rozděleno na dvě části. Židovskou a Muslimskou.
Olivová hora. Místo, odkud podle židovské víry má sestoupit mesiáš, aby spasil svět. Zároveň vejde do města Zlatou branou a mrtví vstanou z hrobů, aby ho následovali. Proto se židé dávají pohřbít na úpatí Olivové hory, aby byli mezi prvními, kteří půjdou za spasitelem. Důvod, proč nebyl židovským mesiášem Ježíš z Nazaretu je, že sice vstoupil do města Zlatou branou a přišel z Olivové hory, ale bohužel pro něj, nikoho nevzbudil. Takže se stalo to, že se Židé neshodli v tom, jestli je to mesiáš nebo ne. A tak vzniklo křesťanství. Při dobytí Jeruzaléma Muslimové Zlatou bránu zapečetili a dali tím Židům na srozuměnou, čekat na svého mesiáše je zbytečné.

Sestoupili jsme z Olivové hory a vydali se do chrámu Dominus Flevi, neboli Pán pláče. Následovala nejposvátnější místo židovského náboženství-Zeď nářků. Vysoká věc, s velkýma kamenama, při čemž zhruba do výšky dvou metrů je jakýkoli otvor plný papírků s přáními a starostmi lidí z celého světa. Jelikož se věří, že v ní přebývá Bůh, je zakázané přistoupit k ní s odhalenými koleny, rameny nebo výstřihem (správně Báro, nesmíš se přiblížit na dvacet metrů) a při cestě zpět by se mělo couvat, protože se člověk nesmí ke Zdi otočit zády.

Po Zdi nářků následovala křížová cesta, kterou jsme prošli od pátého zastavení k třináctému.

Zastavení I. Kristus u soudu před Pilátem.
Zastavení II. Ježíš přijímá svůj kříž.
Zastavení III. První pád pod křížem.
Zastavení IV. Kristus rozmlouvá se svou matkou Marií.
Zastavení V. Při zavrávorání Kristus prý otiskl svoji ruku do zdi jednoho z domů, kde je dodnes. Od této chvíle s ním křáčí Šimon a pomáhá mu nést kříž.
Zastavení VI. Kristus potkává Veroniku, která mu podává roušku, aby si osušil tvář.
Zastavení VII. Jeruzalémské ženy plakají nad Kristovým osudem. Ten jim říká: Dcery Jeruzalémské, neplačte nade mnou, ale raději samy nad sebou a nad osudem svých dětí. (Evangelium podle Lukáše, Kapitola 23, verš 28)
Zastavení IX. Ježíš znovu padá pod tíhou kříže.
Zastavení X. Kristus je zbaven roucha.
Zastavení XI Vztyčení ukřižovaného Ježíše.
Zastavení XII. Ukřižovaný Ježíš umírá.
Zastavení XIII. Panna Marie objímá tělo Ježíše.
Zastavení XIV. Ježíš je uložen do hrobu.

Když jsme prošli 'celou' křížovou cestu, vesměs pohřbenou pod hromadami suvenýrů, které nabízeli muslimští obchodníci, dostali jsme se k chrámu, ve kterém se nachází hrob Ježíše Krista, pomazaný růžovým olejem. Cokoli, co se tohoto oleje dotkne, je posvěceno.
Trapnou část, kdy jsme se najedli a pak s rodiči, dědečkem a jeho kolegyní (takové optimistické a usměvavé stvoření) s manželem (to je děsnej sympaťák a pilot…vzzz…já nejsem magor…já jsem letadlo…) ztratili na Jeruzalémském tržišti, raději vypustím.
Prohlédli jsme si místo, kde se konala Poslední večeře, ale jelikož delegátčin místní kolega se snažil ji dohonit, neměli jsme moc času. Nicméně nám ukázal místo, kde bydlel, než ho odsunuli, při čemž na něm bylo vidět, že mu není zrovna do smíchu.
Další místo, kde jsme se zastavili byla synagoga, ve které byl můj tatínek nucen dát si na hlavu tu jejich čepičku a vypadal opravdu podivně. Prohlédla jsem si "původní desatero"…lépe řečeno, desatero v originále.
Poslední zastávka, než jsme se vrátili do autobusu byl Kostel Hrobu Panny Marie…i když k samotnému hrobu ženy nesmějí, nikdo z nás neměl problém a tak jsme po celodenním putování stanuli před kamenným sarkofágem s podobou krásné ženy.
Cestu zpátky popisovat nebudu, protože byla nudná a navíc jsem ji celou proklimbala…

P.S. Fotky časem přibudou do galerie.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pepcha Pepcha | 2. října 2007 v 0:20 | Reagovat

Je to mocynki dlouhý. Je pozdě. Chce se mi spát. Nemám dost vitality. Dočtu to zítra.

2 Jana Jana | E-mail | 8. listopadu 2007 v 23:34 | Reagovat

No,já tam byla v říjnu r.2007 a mě se zdálo mrtvé moře úchvatné a Jeruzalém velice zajímavý. Samozřejmě pro věřící to má úplně jinou dimenzi, ale pozemšťan by to měl vidět, tak jako jiná zajímavá místa na Zemi. Když jsem viděla ty ortodoxní Židy ,měli zrovna nějaký svátek, vycházela z nich taková nějaká pohoda, vezli své malé děti ustrojené svátečně do bílých košilek a čepečků na kočárcích .Byla to taková tichá krása a já jim  jen mohla závidět(v tom dobrém smyslu) Ale posléze se dovídám,že tito ortodoxní nepracují a čerpají státní dotace a kouzlo se trochu rozplývá...Ale s pochopením uznávám,že čekat  na Mesiáše a být vyzbrojen vědomostmi je vyšší poslání. Vraťme se k našemu výletu do Jeruzaléma : Oběd pro nás přichystali v arabské čtvrti a musím se přiznat,že normálně bych tam nikdy na oběd nešla. Což při ceně necelých 5 tis. za jednoden. výlet je trochu smutné.Mělo to dopad na výlet na příští den,kdy jsme měli jet do Petry skalního města a manžel měl střevní potíže ,takže Petra nebyla bohužel. Ráda bych se tam někdy vrátila a jela znovu do Jeruzaléma a do Massady a k Mrtvému moři.

3 kitiki kitiki | E-mail | Web | 9. listopadu 2007 v 10:43 | Reagovat

Článek o Petře bude taky...doufám, že brzy.

4 Lili Lili | 11. ledna 2008 v 21:59 | Reagovat

jej....dost povedený článek,s ti povedl;-)anyway...Jeruzalém...tam bch se taky chtěla podívat...musí to tam být úchyvtaný,..ale chtěla bych tam být dlouho,nehnána nedostatkem času a asi sama,než s mamkou,bo tk...:))abych lépe vnímala...:)

5 Lili Lili | 11. ledna 2008 v 22:01 | Reagovat

jinak jsem zapomněla dodat,že tu historii píšeš hezky,neni to nudný jak to občas bývá na různých stránkách...;-)

6 maritima maritima | E-mail | 23. března 2008 v 19:40 | Reagovat

Několik malých oprav

Jeruzalém je třetí nejsvětější místo islámu, ne druhé ( po Mekkce je Medina),

Pokud myslíš celé město včetně Nového ( dle tebe rozděleno na 2 části), pak máš pravdu částečně - město je odděleno od Palestinců novodobou "Berlinskou zdí".

Jinak starý Jeruzalém (uvnitř hradeb ) má 4 čtvrtě. Jsou to čtvrti židovská, křesťanská, arménská,muslimská.

Co se týče hrobu Panny Marie , pak správný název je Chrám usnutí Panny Marie, protože dle 2. vatikánského koncilu Panna Marie nezemřela, ale ve spánku byla vyzvednuta na nebesa. Ale dál nebudu poučovat, jsem také jen turista a Tvoje povídání je jinak opravdu velmi dobré.

Petr

7 Keira Fey Keira Fey | E-mail | Web | 24. května 2008 v 14:12 | Reagovat

Wow, pěkné :) takže Mrtvé moře je vlastně slano/mastná/smrdící/mrtvá louže. Dobře, někdy se tam zajedu podívat :D Křížové cesty, po těch mě tahá moje bábina s nesměrnou vytrvalostí i tady v naší matičce zemi české, přesněji po Moravě. Na ty malby se dá ale většinou docela dívat, pokud už nejsou oprýskané a Ježíš na nich nemá už trochu protáhlejší pohled... Jo, dík babi, díky tomu tvému fanatismu je ze mne ateista jak poleno. Ale jinak to byl moc dobrý článek :) Zeď nářků, hrobka Panny Marie, chtěla bych to tam také někdy navštívit, ovšem bez své fankat bábiny ^^

8 Nars Nars | 27. června 2008 v 18:12 | Reagovat

Slečno, moc negativní, ale asi to odpovídá výchově - budete nejspíš rozmazlená dceruška. Takové články by se neměly číst - ani před cestou, ani po ní. Buď někdo chce něco přožít, nebo jen přežít. Vy jste ten výlet zkrátka chtěla přežít. Vaše obrovská chyba, dostala jste příležitost a nevyužila ji dostatečně.

Promiňte, toto je vzkaz všem, které tyto rádoby vtipné články čtou, nebo spíš - kteří na ně nechtě narazí - nenechejte se otrávit. * J.

9 kittie kittie | 7. července 2008 v 12:20 | Reagovat

Nars, nerada bych se vás dotkla, ale vy jste úplně mimo. Za prvé, ano, nejspíš budu rozmazlená dceruška vzhledem k tomu, že jsem k patnáctinám dostala dovolenou a k tomu, že se mi podařilo přesvědčit rodiče, abychom si udělali ne zrovna laciný výlet do Jeruzaléma. Nicméně, Jeruzalém byl jedním z nejúžasnějších míst, kde jsem kdy byla a nic na tom nemění ani fakt, že bylo vedro, Mrtvé moře mě opravdu nenadchlo, delegátce jsem polovinu věcí nerozuměla a strávila jsem neuvěřitelně únavnou šestihodinovu cestu autobusem, o tatínkovi nemluvě. Jen jsem to chtěla uvést na pravou míru. Hezký den.

10 Konika Konika | E-mail | 15. července 2008 v 23:18 | Reagovat

Ahoj Kitiki,čtvrtek 10.7.2008,hotel stejný a pokoj také 3208.Výlet do Jeruzaléma,průvodkyně Eximtours Romana.Během cesty z Eilatu do Jeruzaléma nám v hezky zkrácené formě řekla historii od Abrama-Abrahama až k Ježíši Kristu.Škoda,že jsi spala-myslím,že slovákům se dá lépe rozumnět než egypťanům.Mrtvé moře-na 1hodinovou zastávku je to málo,byla tam příjemná převlékárna a kdyby jsi měla nemoc lupénku,ráda by jsi byla v té slané vodě, která na první dotek vypadá nechutně.Pokud bys byla pozitivně naladěna,vylovila by jsi ze dna krásné kuličky kristalizované soli.Podnebí v kotlině Mrtvého moře je subtropické a tak není divu,že tam bude tepleji než v Čechách.Mě není 15 ale 57let a cesta byla krásná.V Izraeli úžasné palmové lesy a všude příjemní lidé,a to neumím anglicky.Na izraelské hranici s námi mluvili česky a problémy se zbraněmi nebyli.Takže ahoj Kitiki a jsem ráda,že jsi bydlela ve stejném pokoji jako já. Konika

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama